Nový Mnichov – Pomohli jsme ukrást Kosovo Srbsku
Kdo se o to zasloužil? Novomnichované mezi námi
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Uznání quasi–státu Kosovo
Před 10 lety, 24. března 1999, začala 78 denní kriminální NATO agrese proti SRJ Jugoslávii, doprovázená velikým ničením, mrzačením a zabíjením, bez schválení OSN.
Bratrské vztahy mezi Čechy a Srby byly tradiční. Náš František Zach (1807 – 1892) se zapsal nesmazatelně do povědomí Srbů svojí celoživotní velmi významnou prací pro Srbsko v dějinných událostech XIX. století. Vždyť i významný dokument srbského politika Iliji Garašanina o cílech rodícího se Srbska NAČERTANIJE (Nástin) s heslem BALKÁN BALKÁNSKÝM NÁRODŮM vznikal za pomoci Zacha, který byl také jedním z prvním generálů srbské armády. V Černé Hoře je nezanedbatelná role mladého českého intelektuála Jana Vaclíka, jako rádce, osobního tajemníka a diplomata dvou černohorských knížat Danila I Petroviće (1851–1860) a Nikoly Petroviće (1860–1910), pozdějšího krále Nikoly I. A Černohorci jsou přece etničtí Srbové. Během Balkánské války (1912–1913) se celá řada českých lékařů dobrovolně hlásila do zdravotnické služby srbské i černohorské armády, které měly nedostatek lékařů. Jako studentům nám o tom vykládali, akademik F. Burián, akademik A. Jirásek i další lékaři. Za první světové války (1914–1918) se Srbové chovali po počáteční nedůvěře velmi přátelsky k zajatým Čechům z rakousko–uherské armády, svěřovali jim řadu funkcí. Na oplátku se čeští vojáci chovali krajně přátelsky vůči Srbům v okupovaném Srbsku (1916–1918). Oba naši budoucí prezidenti T.G. Masaryk i E. Beneš cestovali za války s pasy Srbského království. Zde nutno uvést i poměrně málo známou skutečnost, že i M.R. Štefánik byl v roce 1915 v Srbsku, s francouzskou leteckou jednotkou v Niši, jako spojenec. Pak tu byly nesmírně srdečné vztahy prostřednictvím Sokola, který byl i u Srbů velmi populární, který se do Srbska dostal z Čech. Za Mnichovské zrady se desetitisíce Srbů (prý až 50 000) hlásily jako dobrovolníci do československé armády. Třináctiletý autor sám viděl v Bělehradě (1938) zástupy Srbů, obléhající československé vyslanectví. Od svého otce (měl blízké styky s generálním štábem armády Jugoslávie) autor věděl, že důstojníci generálního štábu cvičili v té době v Bělehradě jednotku vysokoškoláků–dobrovolníků, která se chystala na pomoc Praze. V srbském Bělehradě byla za Tita po 21.srpnu 1968 obrovská demonstrace, přes 100 000 lidí, s projevy proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Prezident Klaus to připomněl během svého projevu 21. srpna 2008, když uvedl, že to byla jedině Jugoslávie, která chystala v ty dny mobilizaci.
A pak bohužel přišel český ministr zahraničí, „kníže“ Karel Schwarzenberg, ze starého katolického šlechtického rodu, se silnou vazbou na Rakousko, s ideologií Rakousko–Uherska zřejmě v krvi, ve vládě za stranu Zelených (jak jen na něho přišli ?). A on těm bratrským česko–srbským vztahům zadal téměř smrtelnou ránu pod pás. V něm se zřejmě probudil mrtvý upír rakousko–uherské zahraniční politiky potlačování všeho srbského. Jak se asi chovali jeho katoličtí předkové v době pobělohorské? Do české politiky ministra přivedl bývalý prezident Václav Havel, nechvalně známý svými protisrbskými projevy během ničení Jugoslávie. Ministr byl hlavním činitelem, který, spolu s ministrem Alexandrem Vondrou, vnutil české vládě protiprávní uznání samostatnosti albánského Kosova, historické kolébky srbské státnosti i pravoslaví. Boj proti uznání Kosova v Česku trval 4–5 měsíců. Prezident Václav Klaus byl jednoznačně proti uznání quasi–státu (srbsky lažna država /falešný stát/) Kosovo, protože tušil, jaké následky to bude (může) mít a protože věděl, že to, co se děje, je krajně nespravedlivé. A příčí se to duchu našich dějin.
V lednu 2008 bylo jasné, že kosovští Albánci vyhlásí jednoznačně nezávislost Kosova, jeho odtržení od Srbska, za mohutné podpory Západu, hlavně USA, ale i větší části Evropské unie (EU), která se při této příležitosti chovala téměř jako tlupa prodejných kramářů. Začátkem ledna 2008 ministr Schwarzenberg prohlásil, že Česká republika sice nebude mezi prvními, která Kosovo uzná, ale až to udělá většina členů EU, tak to udělá i ona. Při tom přiznal, že to nebude zcela legální. Jeho sdělení vyvolalo bouři nevole, začaly se psát petice proti uznání Kosova, které uváděly prokazatelně kriminální povahu vedoucích Kosova Hashima Thaciho, Ramushe Haradinaje, Agima Çeku a dalších, teroristické chování jejich organizace UÇK i z ní vzniklé TMK (Ochranný sbor Kosova), obchodování drogami a ženami, nesoběstačnost ekonomiky nového „státu“, teroristické chování nových vládců Kosova k Srbům, Romům, Gorancům, etnickým Turkům atd., jakož i proti prosrbským Albáncům, ničení jejich kulturních i náboženských památek. Na jejich ochranu absolutně nestačily ani KFOR, ani UNMIK, jak ukázaly události během 9 roků okupace srbské provincie Kosovo a Metohije organizací NATO, obzvláště pak krvavé děje během tzv.“křišťálové noci“ 17.–18.(19.) března 2004.
Tragické události pro okupované Kosovo a Matohiji během prvních dvou let (1999–2001) ukazuje text na pozvánce na vernisáž výstavy „UKŘÍŽOVANÉ KOSOVO“ – „Zneuctěné a zničené srbské pravoslavné kostely a kláštery na Kosovu–Metohiji“ v katedrálním chrámu Sv.Cyrila a Metoděje v Praze, za účasti vladyky Artemije, episkopa (biskupa) raško–prizrenského a kosovsko–metohijského. Vernisáž byla 4. prosince 2001.
„Mírové síly KFOR přišly na Kosovo a Metohiji 13. června 1999 s cílem garantovat mír a bezpečnost všem obyvatelům provincie. Od jejich příchodu dodnes více než 250 000 Srbů a příslušníků ostatních nealbánských národů uteklo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů. Albánští extrémisté odvlekli a pobili více než 3 000 lidí a spálili více než 40 000 srbských obydlí. I přes přítomnost 40 000 vojáků elitních jednotek NATO a civilní správy OSN, bylo během minulých dvou let více než 100 srbských pravoslavných církevních památek, kostelů a klášterů zničeno, poškozeno či zneuctěno.“
Na výše uvedená nečekaná slova o možnosti uznání quasi – státu Kosovo ministra Schwarzenberga odpověděl Zahraniční výbor poslanecké sněmovny dne 16. ledna 2008 svým Usnesením, že Zahraniční výbor
–konstatuje, že nebyl informován o pozici České republiky k případné nezávislosti Kosova tak, jak ji vyjádřil ministr zahraničních věcí České republiky;
–žádá ministra zahraničních věcí, aby si před případným jednáním vlády o pozici České republiky k uznání nezávislosti Kosova vyžádal stanovisko zahraničního výboru;
–pověřuje předsedu zahraničního výboru svoláním mimořádné schůze zahraničního výboru k problematice Kosova za účasti ministra zahraničních věcí po jednání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC), které se koná 28.01.2008.
Václav Exner v.r.,ověřovatel výboru Jan Hamáček v.r.,předseda výboru
K informaci ministra zahraničních věcí o budoucím statutu Kosova Poslanecká sněmovna, ve svém 643. Usnesení, z 27.schůze 6.února 2008
I. vyjadřuje přesvědčení, že
– řešení budoucího statutu srbské provincie Kosovo je mimořádně důležité pro mírový vývoj v oblasti západního Balkánu a pro evropskou a světovou bezpečnost,
– spolehlivou cestou k zajištění mírového vývoje, bezpečnosti a prosperity západního Balkánu je začlenění států této oblasti do Evropské unie,
– při jednáních o budoucím statutu Kosova nebyly zatím vyčerpány všechny možnosti,
– řešení statutu Kosova přispívající ke stabilitě na Balkánu a k posílení evropské i světové bezpečnosti musí být v souladu s mezinárodním právem, vycházet z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.1244 z 10. června 1999 a z její případné úpravy založené na konsenzu zúčastněných stran a rovněž ze závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky 1975),
– významná role při nalézání řešení přijatelného pro všechny zúčastněné strany připadá Evropské unii a zvláště Vysokému představiteli EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku;
II. žádá vládu, aby využila všech svých možností, aby Česká republika, jako členský stát Evropské unie a Organizace spojených národů, přispěla k řešení budoucího statutu srbské provincie Kosovo ve smyslu tohoto usnesení.
Miloslav Vlček, v.r.,předseda Poslanecké sněmovny
Ladislav Mlčák, v.r.,ověřovatel Poslanecké sněmovny
A tak trochu jako šok pro ostatní, kosovští Albánci skutečně vyhlásili 17. února 2008. svůj „nezávislý“ stát. Mezi státy, které Kosovo téměř okamžitě uznaly, kromě jako prvního Afghánistánu, byly USA a čtyři pokrytečtí „obhájci demokracie“ Británie, Francie, Itálie a Německo, kdysi signatáři Mnichovské dohody z roku 1938. Mezi prvními, kteří quasi–stát Kosovo uznaly, bylo pochopitelně Západu vždy a ve všem poslušné Slovinsko, ale bohužel, i bohaté Švýcarsko, ve kterém žije kolem 200 000 (!) Albánců, z kterých vychází tamní mocná mafie pašeráků drog. Ve Švýcarsku žije i albánský multimilionář Bedžet (Bexhet) Pacolli. Že by podle hesla „vše lze získat za peníze“ jednalo i Švýcarsko? Pacolli si údajně opakovaně telefonoval i s Martti Ahtisaarim, který prý podle některých zpráv (např. Svenska Dagbladet, 10.října 2008) dostal od albánské strany 40 miliónů eur za příznivé (pro Albánce, pro vznik samostatného státu Kosovo) vypracování své zprávy o Kosovu a Metohiji, který se měl údajně podřeknout, že dobře Srbům tak, co je potkalo. Zprávy o Ahtisaarim a R. Pacollim prý uvedla německá zpravodajská služba BND (Bundesnachrichtendienst). Vzhledem k nečekané Nobelově ceně za mír Ahtisaarimu vyšla i zajímavá zpráva v pařížských Balkans Infos čís.137 v listopadu 2008 „Skandalózní Nobelova cena“, před tím i v časopise Focus (Banja Luka) 21.června 2008 pod názvem „Albánská mafie si koupila Ahtisaariho“. Před tím, ještě jako prezident Finska, Ahtisaari vystupoval jako obhájce některých zájmů (otázky hřbitovů ?) finských členů oddílů SS, padlých na Ukrajině, na Kavkaze. Mělo se jednat o příslušníky norské SS divize Viking…
Srby nejvíce zabolelo, že quasi–stát Kosovo uznala na podzim 2008 i vláda Černé Hory, které umožnili odtržení od Srbska tamní Albánci.
Ministr Schwarzenberg nelenil. Už 21. března se nechal slyšet, že doporučí vládě, aby uznala Kosovo 2. dubna, u příležitosti zasedání NATO v Bukurešti. Do té doby uznala skoro celá EU Kosovo, kromě Česka, Kypru, Rumunska, Řecka, Slovenska a Španělska. Takže se nesplnilo to, co brzy po vyhlášení nezávislosti řekl premiér quasi–státu Kosovo Hashim Thaci, že brzy uzná Kosovo kolem stovky států. Zatím jich bylo padesát čtyři.
V té době to vláda M.Topolánka neměla lehké. Odpůrci uznání Kosova se zmobilizovali a bylo jich, podle průzkumů veřejného mínění, podobně jako „anti–radaristů“ přes 60% obyvatel. Pokračovaly demonstrace proti radaru, k nim se připojili demonstranti proti uznání Kosova. Vláda zavedla řadu nepopulárních, antisociálních opatření, např.ve zdravotnictví. Tři poslanci ODS a celá opozice byli proti vládou navržené restituci církvím za jím komunisty odebraný majetek, ve výši přes 250 miliard korun během 60 let (!). Návrh té restituce měl celou řadu závad, chyběly přesné údaje o tom, co se má vracet, za kolik to má být, jak se přišlo k udávaným cenám apod.
V této zjitřené situaci vybuchla jako bomba zpráva, že v italské knize (vyšla 2008) bývalé hlavní žalobkyně Tribunálu v Haagu (ICTY) Carly del Ponte „Lov; já a váleční zločinci“ , kterou nikdo nemůže obžalovat že fandila Srbům, se objevilo tvrzení, že stovky od teroristů UÇK zajatých, a pak už nezvěstných Srbů z Kosova a Metohije, krátce po NATO okupaci (červen 1999), byly odvlečeny do Albánie. Tam byli zavražděni, jejich různé orgány (např. ledviny) jim byly odebrány a prodány do zahraničí k transplantacím. O tomto ohavném zločinu zřejmě měl věděl Hashim Thaci, snad i vysoký představitel OSN Bernard Kouchner. Během interview (Právo, 19.dubna) se A. Kramer zeptal ministra Schwarzenberga, zda by při své cestě do Prištiny, po uznání Kosova, podal ruku H.Thacimu, ministr řekl: „Diplomati jsou na tom v lecčems podobně jako lehké děvy: taky pracují o večerech a o víkendech a taky si nemohou vybírat své partnery…“ Švýcarský časopis Tagesanzeiger uvedl 26. září 2008, že Hashim Thaci, nynější premiér vlády Kosova, na tom „obchodě“ v roce 1999 vydělal 4 milióny německých marek. Komemorace nezvěstných 562 Srbů a Romů od 2 do 85 let (existuje jejich seznam !) proběhla 8. července 2008 v Praze a 10. září v Ostravě, kde byl obřad i nafilmován, s českým, srbským a anglickým doprovodem, pravoslavnou chrámovou hudbou.
Rána autoritě ICTY bylo to, že brutální zabíječ z UÇK v Kosovu, v roce 2004 i jeho premiér, Ramush Haradinaj, právě souzený v Haagu, s navrhovanými 25 lety vězení, byl zcela zproštěn viny a vrátil se domů. Prý proti němu chyběli svědci, prý někteří náhle zemřeli, jiní odmítli svědčit, jiní zmizeli…Návrh, aby bylo Kosovo uznáno za samostatný stát by naší sněmovnou neprošel. Kromě ČSSD a KSČM byla proti němu i řada poslanců ODS i KDU–ČSL.
A tak to už vypadalo, že „hrozba“ pana ministra, že navrhne vládě uznání Kosova, asi už nehrozí.Vláda odložila uznání Kosova na později. Obzvláště když i řada významných členů ODS i KDU–ČSL odmítala uznání Kosova, které odmítal i prezident Klaus. Ale ministr Martin Bursík zůstal věrný ministrovi Schwarzenbergovi, podle svého hesla, že udělá cokoli, jen aby zůstal ve vládě.
